Ze školy na Horskou

Ze školy na Horskou

Rozhovor s MVDr. Denisou Brejtrovou o práci na Horské veterinární klinice

Denisa v loňském roce úspěšně absolvovala studium na VFU v Brně, a od té doby působí na naší klinice jako veterinářka. Na naší klinice ale není nováčkem. Znáte ji nejspíše už z dob, kdy si u nás plnila odbornou praxi, i jako sestřičku.

Deniso, jak ses k práci na Horské veterinární klinice dostala?

Byla jsem v meziročníku a hledala jsem praxi a zároveň přivýdělek. Na stránkách Veterinární komory ČR jsem našla inzerát, že Horská veterinární klinika přijme veterinární sestru, přihlásila jsem se, a pan doktor mě přijal. J Poté jsem zde absolvovala také praxi z předmětu Nemoci malých a exotických zvířat. No, a po složení státních závěrečných zkoušek na VFU jsem se vrátila jako veterinářka.

Kdybys mohla jmenovat tři věci, které tě na klinice nejvíc baví, které by to byly?

Tři? Tak především je to možnost využití diagnostických přístrojů, jako rentgen, krevní analyzátor a ultrazvuk. Bez těchto tří věcí si už neumím práci představit. Dále, přestože je to klinika, stojí v malém městě, a tudíž známe většinu klientů jménem. Známe jejich osudy a je příjemné, když vás začnou brát postupně jako svého rádce. A třetí věc je, že během samostatných služeb o víkendu se sice stresuji, ale zároveň mi dodávají schopnost zvládat některé případy sama. Čerpám z nich tak zkušenosti do další práce.

A tři věci, které tě naopak štvou?

Vzhledem k tomu, že jsme malý tým, jsou to občasné stresy při zvýšené návštěvnosti. Člověk musí být telefonistka, uklízečka, doktorka a recepční v jedné osobě. Neustále musím přesvědčovat lidi, že i když vypadám mladě, jsem schopná ošetřit jejich zvíře. A poslední věcí jsou asi pohotovostní služby.

Jak ty pohotovosti obvykle probíhají?

Znamená to tu být sama o víkendu během ordinačních hodin, a pokud se nic neděje, jsem doma a čekám na telefon. Běžný víkend s pohotovostní službou vypadá takhle: Od osmi hodin ráno do poledne jsem v práci, a většinou někdo volá aspoň ještě v podvečer. V neděli máme otevřeno jen od čtyř hodin odpoledne do sedmi večer. Nějaký ten případ v noci míváme tak jednou až třikrát za měsíc.

Co tě na práci v „ostrém provozu“ po absolvování studia nejvíc překvapilo?

Tak asi nejvíc to, že většina naší práce spočívá v práci s lidmi. O to víc si potom užívám čas strávený se samotnými zvířaty. 🙂

Práce s lidmi je asi náročná všude. Většinou má ale i určité kouzlo. Jak je to na klinice? Jací jsou podle tebe klienti Horské veterinární kliniky?

Určitě je mnoho klientů, ke kterým jsem si už vytvořila vztah a vždy je ráda vidím. Tento druh lidi tu převažuje.Pak jsou samozřejmě takoví, kteří důvěřují pouze zkušenostem, a mladé doktorce nevěří. Ty pak musím přesvědčovat, aby si ode mě svá zvířata vůbec nechali ošetřit. 🙂

Na co by se měl každý, kdo z víru velkoměsta zavítá za prací k nám do Trutnova, připravit?

To je těžká otázka – jsem holka z vesnice. Asi by se měl připravit na to, že bude konečně dýchat čerstvý vzduch. Život je tu takový pomalejší a pohlednější. Může se vám stát, že půjdete po náměstí a nepotkáte ani nohu.  A kamkoli se dá dojít pěšky.

Jak veterinář v podhůří Krkonoš tráví volný čas, když zrovna není v práci?

Nejraději trávím volný čas v přírodě s mojí psí parťačkou. Tam člověk načerpá klid a rovnováhu. Důležité je najít si čas na své nejbližší, protože, buďme upřímní, s naší prací to je občas dost náročné.

Volné pracovní pozice na Horské veterinární klinice

Více informací zde.